I.
Při hudbě miluji, žiji, cítím vášeň a touhu. Cítím každou vibraci, cítím sebe a magii spojení. Hudba je život přenášený zvukem.
V listopadu jsem zažila tři energické hudbou naplněné večery. Poznala jsem díky tomu spoustu nových lidí a zažila vzácné okamžiky naplněné láskou.
Když se ocitnete v naplněné hale nebo klubu je to úplně jiný svět. Je to nádhera, kterou si musíme umět užít.
Proč je hudba pro mě tak důležitá a jakým směrem mě poslala? Každé období mého života se dá poslouchat. Tak jako roční období má svoje specifické znaky tak má můj život specifickou hudbu pro různá období.
Začneme od začátku, kdy jsem se prodírala izolovaným obdobím až do současnosti, kdy hudbu sdílím s ostatními a znamená pro mě spojení s okolním světem a nikoliv odloučení.
Mám svůj osobní styl a vkus, ale co se týče hudby nemám v podstatě žádné hranice. Ráda objevuju v této oblasti nové věci stejně tak jako v ostatních.
Byla pro mě blízkou v dobách kdy jsem utíkala a skrývala se před světem.
V patnácti letech jsem kvůli koncertu jela poprvé do zahraničí. Rok předtím jsem byla na svém prvním koncertě kam jsem šla úplně sama. Hudba vždy vyjadřovala moje emoce lépe než já sama. Stala se mým terapeutem, mým jediným přítelem, mojí prioritou, mojí jedinou láskou...
Od té doby uteklo spoustu času a hodně se změnilo. Teď je pro mě naopak cestou jak se spojit, navázat kontakty a sdílet příběhy. Moje nejlepší přátele jsem poznala skrze hudbu, interprety a kapely. Díky nim jsem zažila svoje první dobrodružství, lásky, cestování, nadšení a pouta. Trvalo to roky a můj rozvoj nesouvisel jen s hudbou ale se vším co jsem prožívala a co utvářelo můj život.
Prošla jsem si několika stupni vývojů. Přes různé styly a pózy kdy jsem vyburcovala svoje pubertální období v neprostupné bublině jsem se dostala úplně na opačnou stranu.
Je zajímavé se na to dívat s odstupem. Proč o tom vůbec mluvím? Protože jsem si všimla, že jsem z malého nešťastného klubíčka vyrostla a umím přijímat věci tak jak jsem to vždycky chtěla, ale neuměla jsem to aplikovat. Chtěla jsem celou dobu dospět, ale nevěděla jsem jak. Můj svět formuje hudba a hudba formuje můj svět. Našla jsem rovnováhu skrze spoustu proměn a spojením jedné dobré věci s dalšími. Tak jsem našla sama sebe.
Při hudbě miluji, žiji, cítím vášeň a touhu. Cítím každou vibraci, cítím sebe a magii spojení. Hudba je život přenášený zvukem.
V listopadu jsem zažila tři energické hudbou naplněné večery. Poznala jsem díky tomu spoustu nových lidí a zažila vzácné okamžiky naplněné láskou.
Když se ocitnete v naplněné hale nebo klubu je to úplně jiný svět. Je to nádhera, kterou si musíme umět užít.
Proč je hudba pro mě tak důležitá a jakým směrem mě poslala? Každé období mého života se dá poslouchat. Tak jako roční období má svoje specifické znaky tak má můj život specifickou hudbu pro různá období.
Začneme od začátku, kdy jsem se prodírala izolovaným obdobím až do současnosti, kdy hudbu sdílím s ostatními a znamená pro mě spojení s okolním světem a nikoliv odloučení.
Mám svůj osobní styl a vkus, ale co se týče hudby nemám v podstatě žádné hranice. Ráda objevuju v této oblasti nové věci stejně tak jako v ostatních.
Byla pro mě blízkou v dobách kdy jsem utíkala a skrývala se před světem.
V patnácti letech jsem kvůli koncertu jela poprvé do zahraničí. Rok předtím jsem byla na svém prvním koncertě kam jsem šla úplně sama. Hudba vždy vyjadřovala moje emoce lépe než já sama. Stala se mým terapeutem, mým jediným přítelem, mojí prioritou, mojí jedinou láskou...
Od té doby uteklo spoustu času a hodně se změnilo. Teď je pro mě naopak cestou jak se spojit, navázat kontakty a sdílet příběhy. Moje nejlepší přátele jsem poznala skrze hudbu, interprety a kapely. Díky nim jsem zažila svoje první dobrodružství, lásky, cestování, nadšení a pouta. Trvalo to roky a můj rozvoj nesouvisel jen s hudbou ale se vším co jsem prožívala a co utvářelo můj život.
Prošla jsem si několika stupni vývojů. Přes různé styly a pózy kdy jsem vyburcovala svoje pubertální období v neprostupné bublině jsem se dostala úplně na opačnou stranu.
Je zajímavé se na to dívat s odstupem. Proč o tom vůbec mluvím? Protože jsem si všimla, že jsem z malého nešťastného klubíčka vyrostla a umím přijímat věci tak jak jsem to vždycky chtěla, ale neuměla jsem to aplikovat. Chtěla jsem celou dobu dospět, ale nevěděla jsem jak. Můj svět formuje hudba a hudba formuje můj svět. Našla jsem rovnováhu skrze spoustu proměn a spojením jedné dobré věci s dalšími. Tak jsem našla sama sebe.
