ROADTRIP: Sicílie I. Intro
5:43
Konečně se mi podařilo sepsat zápisky z naší dovolené v červnu 2017. Nejspíš to bude nepřehledné, splácané dohromady a nebude tam všechno. Psaní deníku den po dni není moje silná stránka.
Ale sepsala jsem to pro pobavení, pro sebe, pro někoho koho bude ho zajímat, co všechno se dá za týden na Sicílii vidět…
Den první 13. 6. 2017
Řada nešťastných příhod
Dnes odlétáme na náš týdenní roadtrip po Sicílii.Při výběru dovolené jsme navázali na nápad kamaráda Radima, který už minulý rok chtěl projet Sicílii autem. Já nemohla a Tom nakonec také ne. Takže jedeme letos. Já, Tom, Radim a jeho bratránek Petr.
Dobrodružství začalo už pár týdnů zpátky, když jsem začala plánovat, sepisovat seznamy a přemýšlet o tom, jak se mi všechno vejde do krosny s objemem 40 litrů a do mini batůžku.
Trochu jsme zaspali s letenkami a propásli ty levnější. Ryan Air na rozdíl od Easy Jetu neposkytuje výběr místa vedle sebe, jak jsem zjistila. A já raději připlatila 240 korun, abych mohla tam i zpět sedět vedle Toma. Kdyby mi náhodou bylo zle nebo se něco stalo, tak určitě chci držet za ruku svého kluka. Z rezervace auta dopředu nakonec taky sešlo. Ale o tom až později.
Všechno vyvrcholilo včera a dnes, sérií takových řekněme nešťastných příhod, které mě trochu donutili pochybovat o mojí bezpečnosti.
V odbavovací hale na letišti ještě rychle dobíjím vybitý tablet, který potřebujeme jako záložní navigaci do auta. (Nakonec jsme jí vůbec nepoužili). Proč je vybitý? Tak k tomu se dostanu.
Náš let byl před chvílí odložen o 3 a půl hodiny. V půlce nástupu se fronta zastavila a o 20 minut později mi přišla sms: "Z technických důvodů byl let odložen."
Sice jsme měli strávit noc na letišti v Trapani, ale v průběhu čekání jsem spíš měla obavu, abychom vůbec odletěli stejně tak jako včera, když se můj žaludek z ničeho nic zhroutil.
S Tomem nás poslední den čekali nákupy důležitých věcí jako třeba spacáku a mojí hamaky. Rozhodla jsem se, že nebudu brát svůj velký zimní spacák a raději investuju do mini letního, abych měla v krosně dostatek místa.
Pak jsme se šli zrelaxovat do sauny a už předtím mě pobolíval žaludek a já doufala, že se mi uleví. Ale bylo mi čím dál hůř.
Na cestě domů jsem sotva šla, chtělo se mi omdlít a zvracet. Během vaření večeře se můj žaludek obracel naruby. Byl v jednom ohni, pulzoval a já měla břicho nafouklé, jako kdybych nosila paterčata. Stačilo pár minut nad plotnou a už jsem letěla na záchod vyvrhnout obsah střev. Nechutné. Zvracení mě za můj život postihlo naštěstí jen párkrát a vždycky to bylo peklo na zemi.
Nebylo zabaleno, moje životní síla zmizela a já brzo usnula a doufala, že až se ráno probudím, bude mi dobře. A tak mě ani nenapadlo nechat nabít ani tablet, ani mobil. Jen jsem zmínila, že jestli se mi udělá hůř, budeme muset na pohotovost.
V noci se naštěstí už nic hrozného nestalo a na pohotovost jsme nemuseli. Ráno mi bylo lépe.
Minule jsem pro změnu dostala 5 dní před odletem do Benátek hodně ošklivou virózu. A taky to bylo nakonec dobrý, i když ne úplně ideální.
K snídani byla voda, černý čaj a suchá houska. Alespoň pro mě. Coca-Cola mi žaludek nezklidnila, akorát velmi příhodně vystříkla na celou kuchyň.
Byl čas začít balit. Když přišla řada na vytahování mikiny ze skříně, málem mě trefil šlak. Vypadl na mě obrovský sušený sršáň. A i tak jsem si dostala žihadlo. Ne od toho sršáně, ale od malé vosičky na posteli půl hodiny před odchodem. Jen co jsem se natáhla, bodla mě do stehna. Něco tak šíleného se mi během 24 hodin v životě nestalo. Je teda pravda, že minulý rok mi vletěla včela za výstřih při jízdě na skútru a pak jsem vzápětí dostala zánět močáku. Je tohle vůbec možný? Během dopoledne se mi podařilo zabalit, polehávat kvůli bolesti a nakonec odejít z domu s pocitem, že mám asi všechno. Díky za všechny moje přípravy a dlouhé seznamy.
Další z nehod se stala Tomovi, když se mu v metru otevřela láhev s vodou a on zatopil celý vagón. Dohromady tvoříme skvělou dvojku, jak vidíte. Mimochodem stejná láhev se mi před pár měsíci vylila do mojí tašky a zničila její obsah.
Cestou na letiště se mi pořád chtělo zvracet. Nakonec jsem to riskla a dala si banán, abych neutralizovala kyselost v žaludku a modlila se, abych ho v sobě udržela. Téměř okamžitě se mi ulevilo, takže příště raději banán než Coca-Colu.
Po 16:00 nám tedy odložili let o 3 a půl hodiny a pak ho odkládali po hodině a půl na později a později. Asi po třech hodinách nám rozdali poukázky na jídlo a my se váleli s bagetami a čokoládami v chill-out zóně celý den. Jo a nefungovala tam ani jedna zásuvka. Takže mobily byli skoro vybité a nebylo kde je dobít.
Původní odlet v 16:00 se ve finále posunul až na 23:00. V tu chvíli nám vznikl podle tohoto nařízení EU nárok na odškodnění. Dobré je vědět, že tento nárok máte u každé letecké společnosti nad určitou dobu a podle vzdálenosti. To pro mě zase bylo něco nového. Vyfotili jsme odletové a příletové tabule s tím, že všechno další budeme řešit až po návratu.
V jednu ráno dopadlo letadlo jako brambora na Sicílii.
Wow. Tolik dobrodružství a to jsme teprve přistáli…
0 komentářů