Eliška Zdislava

I. Celý den jsme drželi hladovku aby jsme se mohli nacpat. A bylo to super.


Dělili jsme se o burgery abychom jich ochutnali co nejvíc.


Bylo horko.


Dlouho se čekalo takže nám vždycky vyhládlo.


Tomáš byl nadšený, že může sedět a já čekám ve frontě.


Byl tu brácha.


A přijel i táta.


Taky víme, které burgery nám chutnali nejvíc...





A příští rok půjdeme na dorty!

I.
Je tu další výlet!

Kdy? První víkend září.

S kým? S kým jiným než s Tomášem. A táta nás svezl.

Kam? Do Krkonoš. Prošoupávat boty po horských hřebenech.


Takže kudy kam?

Z Horní Rokytnice jsme se nechali svézt 'ultrabusem' na Zlaté Návrší. Minuli jsme Mohylu Hanče a Vrbaty a mezi křovisky se prodrali až k Labské Boudě. Nebylo to tak namáhavé. Mělo být tropické počasí a tak zase doplácím na svojí důvěřivost a je mi trochu zima. Tropy rozhodně nejsou a pěkně tu nahoře fouká. Sluníčko nikde, nebe je samý mrak, ale i tak vidíme v dálkách Sněžku a horské boudy. Jdeme po kamenné stezce dokud se nevyloupneme nahoře v Polsku u Sněžných jam. Žádný sníh tu, ale v létě není jen spousta svačících lidí.
Pokračujeme k prameni Labe a děláme spoustu směšných fotek. U pramene je ještě víc lidí, pramen je špinavý a smrdí. Opravdové potěšení nalézám mimo turistické body na cestách kde nikdo není a je tu cítit vůně trávy, kamene a vřesu. Je to nejpříjemnější vůně, kterou jsem kdy mohla cítit .
Musíte jí cítit, není možné jí popsat tak jak ve skutečnosti je.

Přes Pančavskou louku jdeme pořád dál a dál až se stočíme okolo Lysé hory a Kotle cestou k našemu vytouženému místu na oběd.
Na chatě Dvoračky ochutnáváme nejlepší housku, kterou jsme kdy měli. Božskou, křupavou housku z domácí pekárny. Budeme na ní vzpomínat a doufat, že příště na nás bude také čekat.
Místo smažáku na který jsem měla hroznou chuť už několik týdnů a chtěla jsem si konečně pořádně dát do nosu nějakou prasárnu na svoje břišáky jsme si dali borůvkové knedlíky. Obrovské, s kopcem šlehačky. Jestli bych mohla o nečem psát pořád, tak o jídle.

Se spokojenými plnými bříšky jsme zpomalili a valili se z kopce dolů. Prošli jsme okolo místa na, které mám z dětství ubrečené vzpomínky a po cestě jedli borůvky. Ze Studenova to bylo domů už kousek, ale i tak Tomáš zvládnul zapomenout brýle na jedné z laviček, které byli po cestě. 

Za odměnu jsme si u chalupy dali pár piv a šli spát po spoustě buřtech a alkoholu když už byla hluboká noc.

I. Jak jsme se tam dostali?

Vlakem z Prahy. Jede z Hlavního nádraží přes Libeň, kde jsme nastupovali i my protože je to pro nás blíž.
Tomáš ve vlaku spal a já ho potají fotila na snapchat tak pšššt. Z nádraží jsme šli pěšky i když do centra jezdí docela pravidelně autobus, ale měli jsme problém s penězi, protože jsem nepoučitelná.
A zpátky jsme zase autobusem nejeli protože jsme měli hodinu čas dojít na nádraží. To jsme totiž místo ve tři jeli vlakem až v pět. Takže nám už neplatila místenka a museli jsme se na část cesty rozesadit.
Jinak věděli jste, že místenka ve vlaku je bezplatná a je to naprosto špičková věc. Můžete si jí rezervovat třeba hodinu před tím než vyrazíte na nádraží a pak můžete vyhodit půlku kupéčka, protože 'Promiňte, já tu mám koupenou místenku.' No takže tohle nám tentokrát neklaplo. Tak snad příště.

Co jsme tam viděli?



Co jsme tam jedli?

Poslední dobou máme slabost pro housku se šunkou, takže jsme si na naší hodinové cestě do centra museli pár takových koupit v sámošce. A zmrzlinu. No a po těch všech prohlídkách jsme byli strašně vyhladovělí a naštěstí jsme na druhý pokus našli poloprázdnou restauraci na zahradě. Měli tam stoly ze starých šicích stolů. Skvělé místo na garden party. Prostě božké. A jídlo taky. Nejlepší farmářské hranolky mého života.


Co z toho výletu máme?

Tak především spoustu fotek. O jedno navšívené místo navíc a chuť na farmářských hranolek na jazyku. Spoustu nachozených kilometrů a jednu nalezenou kešku!!! Na další dvě jsme nějak zapomněli, protože už jsme byli strašně unavení.
Taky z toho mám ponaučení, že se nemám pořád spoléhat na to, že všude jsou bankomaty a nemusím u sebe nosit hotovost. Ups.


Tak čau

Eliška

I. Přelom jednoho dne cítím téměř hmatatelně pokaždé. Přeju si aby bylo dlouho babí léto. Možná vydrží až do říjnových dnů.

Nejspíš nás víkend ještě obdaří tropickým počasím takže nám to deštivé a chladné léto aspoň vynahradí těch pár dnů co jsme ztratili v červenci a na přelomu sprna.
Cestování a dobrodružství není konec. Tenhle pátek vyrážíme do Krkonoš na klidný odpočinkový a výletní víkend. Zahajujeme poslední etapu cestování před dlouhým obdobím práce.

Chtěla bych vyzdvihnout věci, které mám ráda v období babího nebo indiánského léta. Je to senzační inspirující doba, která si žádá vyzkoušet nové a zopakovat staré věci.

I. Sbohem prázdniny,

s rozmanitým počasím, jednou angínou a spoustou lásky. Nedokážu si vybrat top moment léta, protože není pouze jediný. Každý den byl neobyčejný. První polovinu léta jsem čekala na kamaráda. Užila jsem si celkem dost cestování a můj kufr, který jsem si koupila na jednu cestu do Londýna v květnu kupodivu nezůstal ležet ve skříni, ale skoro každý víkend opouštěl domov.

Splnila jsem si klasický bucket list na léto.
Byla jsem na grilovačkách víckrát než za několik předchozích let, v bazénu jsem byla jednou. Nakonec nejsem tolik zapálená do davu lidí co upouštějí moč do bazénu.
Našla jsem si čas na běhání, kterého bylo naopak podstatně méně než kdy jindy, ale cokoliv se počítá.
Po dlouhé době jsem se přejedla špičkovým domácím sushi.
Poprvé jsem jela na skútru a s Tomášem jsme objevovali historii v Brodě, na Lipnici, u Haškova hrobu, v lesích, na Karlštejně, v Kutné Hoře, v Jičíně...
Zažili jsme spolu nádhernou svatbu, dlouhé procházky, spoustu vaření, jezení, válení se, učení, koukání na Misfits...
S Patrikem jsem vyrazila do Ostravy. Výlet nám v podstatě zkrachoval třetí den, ale i tak jsme si užili Zoo, město a Patrikovu maminku. A taky jeho retardovanou kočku co spí na televizi a skáče pět metrů do vzduchu v osm večer.
Konečně jsem si poprvé zahrála minigolf a opila se z vítězství. Po dlouhé době jsem napsala dopis a viděla hromadu dokumentů, naučila se základy španělštiny, pravidelně jsem zalévala kytky a udělala svůj první domácí sirup.
Místo lovení virtuálních zvířátek jsme se vrátili ke hledání kešek.
Dostala jsem možnost podívat se do židovského města a začala jsem pátrat po svých předcích.

Se ségrou jsem konečně jela do Kostelce i když jen na otočku. Dostali jsme se na letní party, která byla spontánní a nikdy na í nezapomeneme. Ochutnala jsem Pop Tarts a dostala krásný dárek dovezený z Chicaga. Oslavili jsme Kubovi narozeniny i jeho nastěhování se k nám.

Naučila jsem se něco o životě a o tom jak křehký dokáže být, což byla asi nejdůležitější lekce nejen léta, ale za veškeré moje bytí. Prázdniny nebyly jen samé hezké zážitky, bylo i dost mrzutých dní kdy se mi nechtělo jít do práce nebo jsem měla angínu, nebylo mi dobře a chtěla jsem se navždy zachumlat do peřin a nikam nechodit. Byla jsem mrzutá když pršelo a když teploty klesly na 10 stupňů. A pak zase prišly teplé dny.

Na velké festivaly už nejezdím, ale na rodinném jednodenním festivalu v Koutech jsme nasáli hudbu mnoha žánrů. Ten víkend jsem měla tolik alkoholu a jídla, že jsem v jedné chvíli musela přestat pít a jíst jinak bych praskla. Od téhož víkendu toužím po tom naučit se polku a waltz abych mohla s Tomášem tancovat pořádně aniž bych skákala kolem aniž bych věděla co dělám.

Přeju si dělat pořád nové a nové věci. Od začátku července do konce srpna jich bylo tolik až mě to dojímá. Jsem vděčná za každý moment.

-Eliška




Mimochodem ještě bych chtěla dodat, že pokémony už nelovíme. Tuto aktivitu jsme po pár týdnech shledali neefektivní a zbytečnou.