GUIDE: Jak překonat pocit ztracené niti?
11:40
I. Je dobré
se občas cítit špatně, ztratit chuť a nevědět co se sebou? Jaké to je, ztratit
motivaci a proč se to děje?
Po
nekonečné řadě dnů, kdy si dokážu poradit s problémy a výzvami se jednoho dne
probouzím a cítím se mizerně.
Měla
jsem naplánované tři dny volna na které jsem měla popsaných několik stránek
úkolů. Po několika měsících jsem se cítila prázdná, bez motivace a chuti splnit si svoje cíle. Užít si svoje volno a udělat si čas sama na sebe. Přemýšlela jsem co se stalo.
Proč se mi najednou nechce vstát z postele? Proč
přemýšlím o tom, že zůstanu dneska v posteli a raději budu celý den jíst a
brečet? Proč mám pocit, že už nikdy nezvládnu chodit do práce a být
oporou své rodině a přátelům?
Nikdo mi neublížil, nikdo mi neřekl nic špatného.
Mám dostatek lásky, jsem šťastná a spokojená...tak proč se mi chce brečet a
stěžovat si a fňukat? Proč se chci vrátit do doby kdy jsem byla destruktivní?Je
snadné zůstat v takovémto stavu po několik týdnů. I déle. Vím to, protože jsem to zažívala několikrát do roka. Je to jednodušší než se snažit. Ale jak ten pocit překonat a bojovat proti němu?
I
přesto, že jsem věděla, že většinu věcí co jsem si slíbila dneska neudělám,
sebrala jsem veškerou svoji vůli a odešla z domu. Trvalo mi to celé dopoledne.
Myslím,
že to je první krok k záchraně. Odejít z domu. Nadýchat se čerstvého
vzduchu.
Moje
zkušenost byla hrozná. Nic se mi nedařilo. Ze dvou schůzek jsem jednu zrušila.
Nemohla jsem se rozhodnout kam půjdu, ani kudy pojedu.
Přemýšlela
jsem o tom, co by mohlo pomoci. Bylo to jednoduché. Druhým krokem je psát o
tom. Samozřejmě jsem si zapomněla tužku, kterou vždycky nosím.
To
mě přivádí k třetímu kroku. Hledat ve špatných věcech dobré. Jsem
zvyklá psát všechny nápady a poznámky do svého bločku. Nemám ráda psaní do
poznámek v mobilu, ale překonala jsem se. V tu chvíli jsem se rozhodla, že to
je skvělé. Napsala jsem toho dost a byla jsem ráda, že to nebudu muset
přepisovat do počítače ale jednoduše si to budu moct přeposlat.
Ulevilo
se mi, ale pořád to nebylo dobré. Nejradši bych jela domů a svalila se na
postel. Nakonec jsem věděla co mi pomůže. Co vždycky pomůže. Přítel, rodina,
kamarádi...
Posledním
krokem je strávit nějaký čas s někým koho máte rádi. Pozvěte někoho na
oběd nebo na kávu. Zjistěte jak se má ten druhý a na sebe zapomeňte. Nejste
jediný kdo má problémy. Inspirujte se u ostatních.
Na
konci dne, což bylo asi někdy v deset večer jsem se cítila mnohem lépe.
Nestihla jsem spoustu věcí, ale měla jsem
skvělý pocit z toho, že jsem zvládla překonat sama sebe a nezůstat doma v
sebelítosti. To mi hodně pomohlo.
Každý
má svůj průběh. Pro mě je důležité si uvědomit můj aktuální stav a udělat si
malou diagnostiku. Většinou to bývá dlouho neřešený problém. Můj kostlivec,
nebo zdravotní problémy. Je to hodně těžké. Jsem tak sama sobě svým
terapeutem.
Každý bojujeme s něčím jiným a proto se naše dny kdy ztratíme nit u
každého projevují jinak. Každý budeme mít vlastní seznam věcí, které nám
udělají lépe.
Věci,
které mi dlouhodobě pomáhají je pravidelný pohyb, práce, zdravá strava, sebevzdělávání
a přátelé. A co pomáhá vám? Budu ráda když se podělíte o tipy a zkušenosti.
Eliška
0 komentářů