TRAVEL: Zasněný nedělní výlet na zříceninu Ronov
6:36
Měla jsem nádhernou neděli. Báječný pátek, zasněnou sobotu a nádhernou neděli. Prostě ideální víkend.
Tomáš navrhl dvě varianty výletu. Vybrala jsem si první variantu naučné stezky. Jenže tu bych raději viděla rozkvetlou a sluncem zalitou. Takže jsme se pak společně rozhodli pro variantu číslo dvě. Výlet na zřícenu hradu Ronov s výhledem na krajinu.
Auto jsme nechali ve vesnici Blíževedly. Z Prahy jsme tam dofrčeli asi za hodinu.
Byla jsem nadšená z vůně, která se mi cestou dostávala do nosu. V půlce února tu nebyl žádný sníh a vonělo to tu jak ve staré stodole plné sena.
Bylo tu ticho, ovce se v klidu pásli venku a koukali na jediné dva lidi jdoucí do vedlejší vesnice. Z okolí k nám doléhal jet štěkot psů. Miluju místa, která jsou od nás vzdálená v podstatě jen kousek, ale vypadají jako z jiného světa. Jako z pohádky.
Vůně půdy, větru a lesů okolo mě dělali šťastnou. Byla jsem moc šťastná, když jsem viděla osamělý kopec na jehož vrcholku byla zřícenina hradu. Na konci dne mě bolely nohy jako blázen, takže jsem ráda, že jsme vyrazili na kratší výlet. Přece jen teď trochu zaostáváme s tréninkem.
Tenhle hrad za 30-leté války dobili a vypálili Švédové. Divili jsme se jak to udělali, protože cesta k hradu byla šíleně strmá a krkolomná. Staré stromy povídaly uskřípané a vrzavé příběhy minulých dob. Jiné staré stromy ležely polámané větrem na cestě k rozkladu.
Na chvíli se nám ukázalo sluníčko a zalilo výhledy zlatem. A pak se zase zatáhlo a všechno utichlo. Říkala jsem, jak je super, že nám počasí tentokrát přálo. Vždycky, když někam jedeme, tak má být hezky a většinou je úplně nejhůř. Dneska bylo tak akorát.
Nebýt pokácených stromů a vyježděných cest těžkými náklaďáky myslela bych si, že jsem se vrátila v čase. Určitě by nás tady přepadli loupežníci.
Všude kolem nás byla jen příroda, já a Tomáš. Na úplném vrcholku se nám zatáhlo a foukal vítr. A ty výhledy a to všechno okolo! Tady to musí být nádhera v jakémkoliv ročním období.
Cesta dolů už byla snadná a trošku jsme si jí zkrátily. Už jsme nešli jako předtím po asfaltové silnici, ale vzali jsme to do Blíževedel zadem okolo lesa. Odtud byl na kopec Ronov a na skály úplně kouzelný pohled. Slovy to ani nejde popsat. Zajeďte si tam někdy sami. Je to fakt nádhera. A nezapomeňte cestou na kešky. Protože my zas zapomněli.
0 komentářů