TRAVEL: Kutná Hora

6:08

I. Jak jsme se tam dostali?

Vlakem z Prahy. Jede z Hlavního nádraží přes Libeň, kde jsme nastupovali i my protože je to pro nás blíž.
Tomáš ve vlaku spal a já ho potají fotila na snapchat tak pšššt. Z nádraží jsme šli pěšky i když do centra jezdí docela pravidelně autobus, ale měli jsme problém s penězi, protože jsem nepoučitelná.
A zpátky jsme zase autobusem nejeli protože jsme měli hodinu čas dojít na nádraží. To jsme totiž místo ve tři jeli vlakem až v pět. Takže nám už neplatila místenka a museli jsme se na část cesty rozesadit.
Jinak věděli jste, že místenka ve vlaku je bezplatná a je to naprosto špičková věc. Můžete si jí rezervovat třeba hodinu před tím než vyrazíte na nádraží a pak můžete vyhodit půlku kupéčka, protože 'Promiňte, já tu mám koupenou místenku.' No takže tohle nám tentokrát neklaplo. Tak snad příště.

Co jsme tam viděli?

Pyramidy z kostí, kosti, lebky. Kosti vyzdobené dalšími kostmi v Kostnici. Světlo v Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a v muzeu stříbra jsme se ocitli 32 metrů pod zemí, úspěšně jsme prošli 250 metrů důlních chodeb a zažili tmu jak v pytli.


Co jsme tam jedli?

Poslední dobou máme slabost pro housku se šunkou, takže jsme si na naší hodinové cestě do centra museli pár takových koupit v sámošce. A zmrzlinu. No a po těch všech prohlídkách jsme byli strašně vyhladovělí a naštěstí jsme na druhý pokus našli poloprázdnou restauraci na zahradě. Měli tam stoly ze starých šicích stolů. Skvělé místo na garden party. Prostě božké. A jídlo taky. Nejlepší farmářské hranolky mého života.


Co z toho výletu máme?

Tak především spoustu fotek. O jedno navšívené místo navíc a chuť na farmářských hranolek na jazyku. Spoustu nachozených kilometrů a jednu nalezenou kešku!!! Na další dvě jsme nějak zapomněli, protože už jsme byli strašně unavení.
Taky z toho mám ponaučení, že se nemám pořád spoléhat na to, že všude jsou bankomaty a nemusím u sebe nosit hotovost. Ups.


Tak čau

Eliška





You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

O Elišce

Neumí psát o věcech o kterých chce psát.

Svět podle mě

O Elišce II.

Jsou dny, kdy nemůže.

Subscribe