I. Sbohem prázdniny,

s rozmanitým počasím, jednou angínou a spoustou lásky. Nedokážu si vybrat top moment léta, protože není pouze jediný. Každý den byl neobyčejný. První polovinu léta jsem čekala na kamaráda. Užila jsem si celkem dost cestování a můj kufr, který jsem si koupila na jednu cestu do Londýna v květnu kupodivu nezůstal ležet ve skříni, ale skoro každý víkend opouštěl domov.

Splnila jsem si klasický bucket list na léto.
Byla jsem na grilovačkách víckrát než za několik předchozích let, v bazénu jsem byla jednou. Nakonec nejsem tolik zapálená do davu lidí co upouštějí moč do bazénu.
Našla jsem si čas na běhání, kterého bylo naopak podstatně méně než kdy jindy, ale cokoliv se počítá.
Po dlouhé době jsem se přejedla špičkovým domácím sushi.
Poprvé jsem jela na skútru a s Tomášem jsme objevovali historii v Brodě, na Lipnici, u Haškova hrobu, v lesích, na Karlštejně, v Kutné Hoře, v Jičíně...
Zažili jsme spolu nádhernou svatbu, dlouhé procházky, spoustu vaření, jezení, válení se, učení, koukání na Misfits...
S Patrikem jsem vyrazila do Ostravy. Výlet nám v podstatě zkrachoval třetí den, ale i tak jsme si užili Zoo, město a Patrikovu maminku. A taky jeho retardovanou kočku co spí na televizi a skáče pět metrů do vzduchu v osm večer.
Konečně jsem si poprvé zahrála minigolf a opila se z vítězství. Po dlouhé době jsem napsala dopis a viděla hromadu dokumentů, naučila se základy španělštiny, pravidelně jsem zalévala kytky a udělala svůj první domácí sirup.
Místo lovení virtuálních zvířátek jsme se vrátili ke hledání kešek.
Dostala jsem možnost podívat se do židovského města a začala jsem pátrat po svých předcích.

Se ségrou jsem konečně jela do Kostelce i když jen na otočku. Dostali jsme se na letní party, která byla spontánní a nikdy na í nezapomeneme. Ochutnala jsem Pop Tarts a dostala krásný dárek dovezený z Chicaga. Oslavili jsme Kubovi narozeniny i jeho nastěhování se k nám.

Naučila jsem se něco o životě a o tom jak křehký dokáže být, což byla asi nejdůležitější lekce nejen léta, ale za veškeré moje bytí. Prázdniny nebyly jen samé hezké zážitky, bylo i dost mrzutých dní kdy se mi nechtělo jít do práce nebo jsem měla angínu, nebylo mi dobře a chtěla jsem se navždy zachumlat do peřin a nikam nechodit. Byla jsem mrzutá když pršelo a když teploty klesly na 10 stupňů. A pak zase prišly teplé dny.

Na velké festivaly už nejezdím, ale na rodinném jednodenním festivalu v Koutech jsme nasáli hudbu mnoha žánrů. Ten víkend jsem měla tolik alkoholu a jídla, že jsem v jedné chvíli musela přestat pít a jíst jinak bych praskla. Od téhož víkendu toužím po tom naučit se polku a waltz abych mohla s Tomášem tancovat pořádně aniž bych skákala kolem aniž bych věděla co dělám.

Přeju si dělat pořád nové a nové věci. Od začátku července do konce srpna jich bylo tolik až mě to dojímá. Jsem vděčná za každý moment.

-Eliška




Mimochodem ještě bych chtěla dodat, že pokémony už nelovíme. Tuto aktivitu jsme po pár týdnech shledali neefektivní a zbytečnou.