Proč existuje další stránka, kterou možná za pár týdnů opustím a někdy v budoucnu si založím další a pak zase znova a pořád dokola?

V záplavě blogů, které jsem za ty předchozí roky měla, jsem se ztrácela a žádný z nich neměl  hlavu ani patu. Chtěla jsem psát o všem. Takže jsem psala o všem a zároveň o ničem. Po opakovaném zrušení několika stránek s max. třemi příspěvky, jsem se přestala snažit.
Ztratila jsem představu o tom co chci dělat, jak to chci dělat a proč to dělat. Nebyla jsem dostatečně motivovaná u něčeho vydržet. Střídala jsem koníčky a zájmy ze dne na den a myslela si, že stihnu všechno. Mohla jsem se zbláznit a ve finále to vyšlo jako kdybych nedělala nic.

Webovou stránku na které shromažďuji svojí motivaci, zážitky, vzpomínky a zkušenosti vnímám jako krok k sebezdokonalování. Je pro mě důležité mít blog v rámci sebepoznávání a řádu v mém životě. To byla jedna z věcí, kterou jsem si musela uvědomit.
Byla jsem ovlivněna tvorbou jiných a mrzelo mě, že nemůžu být jako oni. Chtěla jsem zaplácnout můj život něčím co ani není moje. Takže co teď naplnit svůj blog vlastním obsahem?

Můj obsah se zdál dlouhou dobu nudný, nezajímavý a ztracený. Naplněný jen prací, nemocemi, nespokojeností a něčím neurčitým co chci dělat, protože to dělají všichni. Nejprve jsem se musela naučit respektovat sama sebe, být sama sebou a mít se ráda.
Byl to proces, který stále trvá a budu na něm neustále pracovat.

A co se týče mého příběhu tak není vůbec obyčejný a nudný. Je naplněný přáteli, cestováním, fotkami, poznáváním nových věcí, drobnostmi co mi dělají radost, názory a mým bojem.

A o tom je můj blog.