Je spousta věcí, kterých lituju...


Začala jsem na střední škole. Je to největší klišé na světě. Všichni kouřili. Takže jsem začala taky, abych zapadla. Nebyla jsem originální a nebyla jsem sama sebou.

Nemám zapsané datum, kdy jsem měla poslední. Ale brzo, to bude celý rok.
Nic nezměním na tom, že jsem do toho od října 2015 spadla źnovu. A tak to není tři a půl roku, ale jen jeden.

A tak se to stalo.

Poprvé jsem přestala v květnu 2014. V tom období jsem již delší dobu trpěla záněty dýchacích cest. To mi pomohlo vypěstovat si první odpor k cigaretám. Přecházela jsem již třetím měsícem opravdu ošklivý kašel. Omezovalo mě to v práci, v osobním životě, všude.  Rozhodla jsem se něco změnit a vytvořit si pevnou základnu. V okolí téměř všichni kouřili. V práci, kamarádi...všichni. Musela jsem se spolehnout sama na sebe. A najednou jsem se cítila volně, skvěle a správně. Najednou jsem nesnesla představu cigarety v mých ústech a štiplavého kouře ve vzduchu.

Můj počáteční úspěch se vytvořil téměř náhodně z různých událostí, kterých jsem využila ve svůj prospěch. Uvědomila jsem si svoje tělo, svoje zdraví, svůj oslabený imunitní systém, který pořád dokola kolaboval. Přestala jsem téměř ze dne na den. Ten samý rok jsem poprvé v životě začala hodně sportovat, přestala jsem pít alkohol, začala jsem jinak jíst a zhubla skoro 15 kilo. Víc jak rok jsem nebyla nemocná.

Na začátku října 2016 jsem dostala strašnou chuť na cigaretu, která se tvářila nevinně. Od začátku listopadu jsem pak měla znovu bronchitidu a nepřeléčený zánět průdušek mi objevila doktorka až na jaře. Skoro po půl roce. Byla to chvilková slabost, stres a já to nezvládla. Ačkoliv jsem se snažila přestat nešlo to. Byla jsem na dně a byl to můj únik.

Pak přišel zlom v novém roce. Měla jsem zase důvod přestat, když jsem znovu onemocněla. A taky jsem našla silnou oporu v mém příteli.
Budu bojovat a počítat každý další rok. A zároveň se budu navždy bát svých slabých chvilek.  Jsem vděčná, že mě moje okolí podporuje a dává mi energii. V dnešní době jsem obklopena nekuřáckou společností a zdá se mi, že se jejich počet kolem mě neustále rozrůstá.

Je to věc každého a věřím, že spousta lidí si přeje aby měli sílu skončit. A já vím jak moc je to těžké.
Jako bývalý kuřák jsem získala několik zkušeností, které mi připomínají proč jsem tak ráda, že jsem přestala. Zápach.Peníze.Zdraví.

Se zápachem bojuje každý i když není kuřák. Ze zakouřené hospody odejde každý jako velký smradlavý popelník.
Nedávno jsem byla na koncertě, kde jsem se celou dobu dusila, kašlala a dávila, protože odvětrávání nefungovalo. V brzkém ránu se vyhýbám lidem, kteří stojí na zastávkách nebo jdou přede mnou a dávají si svojí první ranní cigaretu.
Utrácela jsem spoustu peněz abych smrděla a nemohla si koupit třeba hezké oblečení nebo si našetřila.
A k tomu jsem zasáhla svůj od dětství křehký imunitní systém. Ano. Byla to póza, byl to únik, závislost, vztek, smutek, neúspěch...  Byla to věc, které už nedám šanci.

Nikdy mi nepřišlo, že jsem na tom byla závislá.

Dnes jsem přemýšlela zda-li to není brzo psát a mluvit o tom. Popravdě jsem na sebe hodně pyšná, že jsem to dokázala. Nechci nikdy zažít pocit toho, že kouřím už třicet let...