ROADTRIP: Sicílie V. - Etna
2:14
3000 metrů
nad mořem
Vítr pořád
foukal. Naše snídaně byla velmi skromná a na cestu jsem vzala jen oříšky, jablka a
vodu.
Z parkoviště
vedla cesta nahoru z lávového štěrku. Obklopovala nás masa černých kopců. Cestu nahoru
jsme podle vzdálenosti odhadli na 4 hodiny a zpátky také.
Prvních 300
výškových metrů bylo náročných. Měla jsem příšernou žízeň, až mi skoro
tekla pěna od pusy. Naštěstí s tím jak jsme se dostávali výš, ubývalo vedro a
vítr příjemně foukal. Nakonec jsem si mohla vzít i svojí větrovku aby mi nebyla
zima. Bylo to fajn.
Všechno
kolem bylo naprosto fascinující a obrovské a taky trochu děsivé. Všechny ty
černé hory a pohled dolů na proudy lávy, které tu protékaly. Sopka vzbuzovala
respekt. Ze shora jsme viděli, jak je parkoviště postavené přesně tam kde v roce
2005 tekl proud.
Bylo to všechno úžasné a taky docela bolestivé. Špatná strava, nedostatek vitaminů a spánku mě dnes zmohl a já měla pěkné křeče v lýtkách. Oslavovala jsem každou rovinku jako něco posvátného a užívala si každý bezbolestný krok. Čekalo mě ještě spoustu stoupání a já žila z okamžiku, kdy budu nahoře a budu se moct svalit a dát si ten balík ořechů, co mám v batohu.
Oříšky a
nezapomenutelný zážitek, který budu moct vyprávět, mi dávali sílu na to jít dál
svým šnečím tempem.
2800 metrů
vysoko a nám se ztížil dech. Petr a Radim byli daleko před námi. Já si držela
pár metrů náskok před Tomášem abych mohla odpočívat ale stejně mě nakonec
předběhl. Zatracená housková a sýrová strava.
Každopádně
po tomhle výstupu už nikdy nebude žádné šlapání do kopce tak hrozné.
Před námi
stoupal červený a žlutý dým z kráteru. Kromě Italů, kteří nás přešli, jako
blesk cestou nahoru byli první lidé až na cestě dolů. Parkoviště pod námi bylo
stále pusté. Nikdo nevěděl, že tu jsme.
Cesta zpátky
od hory osudu
Skončili
jsme na 3000 metrech, kousek od místa kde končila cesta. Bylo to nejvýš, co kdo
z nás kdy byl. Kluci šli
prozkoumat konec cesty a my si užívali výhled a s batohy pod hlavou jsme
usnuli.
Měla jsem
jen pár hrstí oříšků a hned se zase šlo dolů. Pět hodin nahoru a tři zpátky.
Bylo to
skvělý mít to za sebou, byla jsem šťastná jak blázen. Nechápala jsem, jak jsme
to mohli vyšlápnout. Bylo to neuvěřitelné. Dohromady 25 kilometrů. Při cestě
dolů to bylo ještě šílenější. Moje boty byly plné popela, nohy černé, všichni
jsme byli špinavý a smradlavý, ale voda už nebyla, abychom se mohli opláchnout.
V jednom otevřeném krámku jsem alespoň koupila Magnumy jako sladkou
odměnu. A tak jsme dali Etně sbohem.
Mekáč a
záchod s prkýnkem byli na řadě. Dnes spíme v normální posteli. Včera jsem během naší návštěvy v Alcantaře rezervovala byt v Syrakusách. Za hubičku. Čekala na nás palanda, spousta zásuvek pro naše mobily,
záchod, sprcha, snídaně a pračka!
Nadšeně jsem
cpala prádlo do pračky. Pila jsem slavnostně pivo, užívala si matrace a toho,
že na nose nemám mouchy ani komáry.
Opojená
dnešním dnem a vděkem za neuvěřitelný zážitek jsem spala v jedné poloze až do rána.
0 komentářů